Roman Němec Roman Němec - filmo/videografie

Páteční vibrace kadaňského Orfea

26. listopadu 2011

Jsou dvě hodiny ráno, sedím na baru, nad nímž se vznáší v tlumeném světle lampy cigaretový dým, ruka jen stěží unese těžkou hlavu, kterou tu a tam prolítne cár myšlenky, zda tady ještě být či nebýt. Takhle nějak jsem se cítil ke konci pátečního večera. Ale pěkně popořádku…

Bluesový večer pořádaný Leonou Hrnkovou sliboval na první pohled disonanční spojení mladé pohledné kadaňské kapely Love♥Makers a starého chraplajícího skotského mrzouta Stanislawa Wolarze vystupujícího pod jménem Stan the Man. Dalo se předpokládat, že obě tato uskupení budou mít poněkud odlišné okruhy příznivců, jednak z důvodů stylové odlišnosti (zatímco Love♥Makers propadli energickému funku a soulu, Stan je ortodoxní bluesman), ale především vlivem propastného věkového rozdílu interpretů. Kadaň je ovšem malé město a tak sem dorazili snad všichni, kdo mají rádi muziku. A zatímco mladí se nechali unášet hlavně na láskytvorné vlně Love♥Makers, starší podupávali až s tóny kvílejících strun Stana. Já mám k oběma asi stejně daleko, a tak jsem si užil beze zbytku celý večer.

Jakub Vaňas a Tomáš Dunka

Love♥Makers – nadpřirozený úkaz?

Když jsem někdy před půlrokem dostal na Facebooku pozvánku na první vystoupení nové kadaňské kapely Love♥Makers, byl jsem zrovna mimo město. Podobně tomu bylo ještě několikrát potom. Nedávno jsem je sice zaslechl ve stísněných prostorách Bašty, seděl jsem ale v jiném poschodí, což zážitek poněkud degraduje. A tak není divu, že pro mě bylo jejich včerejší vystoupení na konečně důstojném pódiu Orfea velkým překvapením.

Jiří Hieke

Jakub Vaňas

To, že je Jakub Vaňas fenomenálním muzikantem, zpěvákem i showmanem, jsem věděl dávno. Viděl jsem ho v několika jiných hudebních uskupeních (Rapa Nui, Innominado a Madrigal). Že je ale v Kadani mezi jeho vrstevníky někdo, kdo se mu hlasově vyrovná, jsem netušil. Zpěv Jirky Hiekeho má v kombinaci s uvolněným projevem ostatních instrumentalistů sílu tornáda, před kterým nemají šanci uniknout ani ti, co funk nebo soul ke každodennímu životu nepotřebují. Ploužákem Easy, původně od Lionela Richieho (v podání Jirky spíše připomínajícím sladší verzi Westlife) se kluci nabourali do fanynek napříč celým věkovým spektrem. Já z hlavy nemůžu dostat svižnější kousek – Play the funky music white boy, prapůvodně od Jamese Browna, později předělaný i desítkami dalších interpretů.

Na Love♥Makers je fascinující především ta lehkost a samozřejmost, se kterou muziku dělají. Nejlíp to asi vystihnul kamarád Petr: „Oni totiž vůbec nevědí, jak těžký věci hrajou. Jim to prostě ještě nikdo neřek.“

Stan the Man a jeho Bohemian Blues Band

Stan pro mě překvapením nebyl, jeho koncerty jsem absolvoval už několikrát a nezklamal nikdy. Letos prý přijel mrzutý – bolela ho noha. Jak se ale zdá, bolavá noha blues nevadí. Možná naopak. A tak se Stan a jeho dva kumpáni – baskytarista Tono Duratny z Bratislavy a bubeník Kamil Němec z Prahy opět postarali o naprosto nevšední stylovou záležitost.

Stan the Man

Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že tohle hudební spojení vlastně až tak nesourodé nakonec nebylo. Přestože kluky z Love♥Makers a Stana dělí možná i dvě generace, něco společného mají. Muziku nehrají, ale žijí. Svému publiku předávají bez jakéhokoliv předstírání kus sebe sama a pak je úplně jedno, o jaký jde song, a ve kterém století vzniknul.

Kéž jim to dlouho vydrží.


Fotky jsou z Facebookového profilu kapely.

Sdílej s ostatními

« zpět
© 2009-2017 Roman Němec
Navštivte také: Připravovaný film O otci | IDEAS DESIGN | ČSFD | TIMELAPSE.ORG | VÝPRAVY S CESTOVATELI | I AM KRYŠPÍN | LEONA HRNKOVÁ | DOC. JUDR. MILAN KINDL, CSC. | ATELIÉR POBŘÍSLO