Roman Němec Roman Němec - filmo/videografie

O cestě jednoho anděla z papíru na filmové plátno, díl 4.

5. února 2013

Klíčová exteriérová scéna našeho krátkého filmu se odehrává na jedné pražské křižovatce. Protože však bylo nemyslitelné, že bychom nechávali uzavírat křižovatku v Praze, natáčeli jsme ve skutečnosti v Chomutově. Reálný provoz bylo třeba nahradit provozem řízeným, což obnáší komparz několika chodců, vlastní auta s vysílačkami, autobus,… Omezit provoz na vybrané komunikaci bylo možné pouze o víkendu. Navíc jsme potřebovali obdobné počasí jako v již natočených záběrech z Prahy – zataženo, žádné slunce, bez deště, mlhy a sněhu. A samozřejmě zvolený termín musel vyhovovat všem hercům a členům štábu, což v tomto případě představovalo asi 40 lidí. Před původně naplánovaným termínem napadl sníh a tak se čekalo, až roztaje.

Šťastné a veselé

Blížily se Vánoce a já začínal mít pochybosti, zda se nám podaří film dotočit do konce roku. Poslední šancí byla sobota 22. prosince. Nasadil jsem psí oči a ukecával jednoho po druhém, aby na chvilku vyměnil kus předvánočního shonu za shon natáčecí. Všichni nakonec souhlasili a tak už zbývalo jen vymodlit to správné počasí. V pátek v noci jsem šel z kadaňského koncertu kapely Love Makers a venku lehce sněžilo. Zavolal jsem kolegům, jak to vypadá v Chomutově, a byl jsem ujištěn, že tam je čisto. Odkopl jsem kámen, co mi spadl ze srdce, a klidně usnul. Když jsem ráno vyšel před dům, bylo v Kadani bílo. Znejistěl jsem, ale vcelku odvážně šlápl na plyn, abych zjistil, jak to vypadá v místě natáčení. Celá cesta z Kadaně do Chomutova byla pod sněhem až k supermarketu Globus. Odtud jako zázrakem ani vločka. Podíval jsem se vzhůru a poděkoval.

Sněží.

Předčasně. Inu nechval natáčecího dne před zahájením natáčení. Točit jsme měli od 10.00 hodin. Zhruba v 9:30 začaly z oblohy padat centimetrové vločky a během několika minut pokryly úplně všechno. V deset jsme stáli nevěřícně na místě a čekali, co bude. Myšlenka, že pošlu všechny domů, pro mě byla mrazivější, než aktuální teplota. Když sněžit přestalo, pokusili jsme se alespoň částečně sníh odhrabat a postupovat podle připraveného natáčecího plánu. Večer jsme se rozcházeli s přáním veselých Vánoc, veselo v tu chvíli ale asi bylo málokomu.

Pořád sněží.

O to těžší bylo moje následné rozhodování. Když jsem viděl hotový střih scény, začínalo mi být jasné, že ač to bude bolet, budeme muset většinu záběrů natočit znovu bez sněhu. Takticky jsem počkal, až bude po svátcích, nasadil již osvědčený přemlouvací výraz a zahájil další sérii víkendových pohotovostí „Až roztaje sníh…“

Démon Šimon

Když přišla mírná obleva (5. ledna), nastoupili jsme znovu na místo činu. Vzhledem k tomu, že předpověď věštila přechodné dešťové přeháňky (jež jsem vyhodnotil jako menší zlo než sníh), postavili jsme v lokaci altán, aby se měli herci a technika kam schovat. To ovšem patrně pobavilo pánaboha a tak na nás seslal sluníčko. My potřebovali oblohu zataženou a tak jsme zase čekali. V době, kdy mělo podle mých slibů natáčení končit, jsme neměli ještě ani záběr. Asistenti se snažili zabíraný prostor částečně zastínit rozptylkou, což ovšem zkomplikoval náhlý silný vítr. Moje zoufalství se začalo stupňovat.

Nesněží. Pro změnu svítí nechtěné slunce a fouká silný vítr. Inu, natáčení je boj.

Jediný, kdo měl energie nadbytek, byl náš nejmladší protagonista Šimon. Existují různé typy herců. Normální herec přijde ráno na plac, vžije se do role a drží se jí celý den. Mnohdy mluví jazykem své postavy nejen o přestávkách, ale ještě dvě hodiny po natáčení, než se zadaptuje zpátky do sebe sama. Jiní herci dokáží měnit charakter rychleji. Do role vplují, jakmile se ozve „Akce“, odvedou perfektně svůj výkon, avšak jakmile uslyší „Stop“, jsou zpátky v civilu. Třetí – zcela fenomenální kategorií je náš Šimon. Pro toho slovo „Akce“ nebylo signálem, že má začít hrát. Když uslyšel „Akce“, přiřítil se zcela nekoordinovanými pohyby, mávajíc rukama, nohama, ale v okamžiku, kdy na něj reálně najela kamera, byl naprosto přesně a profesionálně ve své roli. Nikdo nechápe, jak to dělá, protože kameru během záběru nevidí a nemůže tedy objektivně vědět, od kterého momentu jej skutečně snímá. Následné „Stop“ je pro něj impulsem k opětovnému bleskovému zmizení kdesi v okruhu tří stovek metrů.

„Sem se mi dívej“

Před Šimonem musím vyjádřit velký obdiv, protože i přes všechny překážky a nepříjemnosti, které natáčení provázely, byl naprosto v pohodě a svými vtipnými hláškami bavil všechny ostatní.

Únava se v tomto natáčecím dni na nás krutě podepsala. V jednom záběru se maminka dívá dopředu k silnici, kde má být její syn. Když jsem záběr ve střižně zpracovával, všiml jsem si, že vlevo za ní se válí jakýsi batoh. Nejprve mě napadlo, že tam někdo něco zapomněl a díky vyčerpání jsme si toho nikdo při natáčení nevšimnul. Při bližším ohledání mi vyrazil na čele studený pot – nebyl to batoh, ale sám Šimon, co si tam právě hrál. V hotovém filmu tuto chybu pochopitelně neuvidíte, tak alespoň pro pobavení jeden obrázek. Možná vám stejně jako mně připomene postavu starého Lukeše, co šel ve filmu Trhák v průvodu na svém vlastním pohřbu.

Filmová maminka hledí vpřed na svého syna. Ten nám však tak nějak nedopatřením zůstal v zadní části záběru.

Poručíme aspoň sněhu

Přestože přetočení podstatné části klíčové scény filmu značně pomohlo, jeden záběr se nám ani napodruhé nepodařil. A tak, věřte tomu nebo ne, čekali jsme na oblevu potřetí, abychom jej znovu přetočili. Přestože se mírně oteplilo, sníh se po zemi válel pořád a čas běžel. Nakonec jsme přistoupili k razantnímu řešení – přivezli jsme obří kanystry s horkou vodou a s použitím zahradní konve sníh rozpustili. Ten nahoře si to ale nenechal líbit. Jen co jsme skončili, začalo hustě sněžit nanovo. Natočili jsme rychle pět verzí, abychom nakonec použili tu první, protože další už byly opět zasněžené.

Podtrženo, sečteno

Máme hotovo. Pokud si přečtete závěrečné titulky našeho filmu, zjistíte, že se na něm, byť je tak kraťoučký, podílelo neuvěřitelné množství lidí. Nebylo to pro ně vždycky právě nejpříjemnější povyražení. A já jim za to děkuju. Upřímně a moc.


Neutekl ti některý díl povídání O cestě jednoho anděla z papíru na filmové plátno?

Sdílej s ostatními

« zpět
© 2009-2017 Roman Němec
Navštivte také: Připravovaný film O otci | IDEAS DESIGN | ČSFD | TIMELAPSE.ORG | VÝPRAVY S CESTOVATELI | I AM KRYŠPÍN | LEONA HRNKOVÁ | DOC. JUDR. MILAN KINDL, CSC. | ATELIÉR POBŘÍSLO