Roman Němec Roman Němec - filmo/videografie

O cestě jednoho anděla z papíru na filmové plátno, díl 1.

30. ledna 2013

Začalo to před více než rokem celkem nevinně. Seděl jsem, jak to tak dělávám, u svého počítače a psal scénář Osudových mimoběžek. A nešlo mi to. Dialogy byly třapatý, děj se zamotával, postavy končily ve slepých uličkách. Jak jsem se tak nad tou klávesnicí trápil, oči mi zabloudily na stěnu pracovny, kde visí moje oblíbená fotografie Karla Tůmy „Na Příkopech 2001“. Díval se z ní na mě anděl se sklenkou whisky v ruce a potutelně se mi vysmíval. Zavřel jsem rozepsaný scénář a namísto toho během hodiny sepsal krátkou povídku „Ty, ty, ty, můj strážný anděli“ o tom, že strážní andělé tu nejsou od toho, aby nám pomáhali, nýbrž jen a pouze proto, aby nás zachraňovali, když je nejhůř.

Rok se s rokem sešel a mně se zachtělo filmovat. Scénář Mimoběžek dlel nedokončený hluboko na dně šuplíku a tak mě napadlo převést na plátno mého povídkového strážného anděla. Zavolal jsem kamarádovi – fotografovi a výtvarníkovi Karlu Pobříslovi a oznámil mu, že budeme natáčet film. Spolu. Svoje bezmezné nadšení vyjádřil jako vždy lapidárně dvěma slovy: „Tak jo.“

Přepsal jsem povídku do scénáře a vrhnuli jsme se do produkčních příprav. Brzy se však ukázalo, že o co snadněji se anděl psal, o to hůře se bude natáčet.

Obsazení

Filmový anděl, Jakub Vaňas, se připravuje na sérii barových záběrů

Jediná postava, která měla obsazení už při psaní scénáře, byl anděl strážný. Neodolatelný hejsek, co vypadá, že plnit jakékoliv ochranářské povinnosti je to poslední, co ho zajímá. Od začátku bylo jasné, že ho musí hrát buď Vojta Dyk nebo Kuba Vaňas. Vojta toho teď má moc, takže volba byla celkem snadná :-) Mnohem horší to bylo s ústřední postavou – vyhořelým dramatikem Švejrou. Na internetu jsem zahlédl fotku z jednoho představení kadaňského divad­la Navenek. Požádal jsem Honzu Losenického o identifikaci herce, který mi typově na Švejru seděl. „To je Píďan,“ dozvědel jsem se, aniž bych tušil, o koho jde. Bez jakýchkoliv castingových zkoušek jsem Píďanovi (jak jsem později zjistil, Petru Stehlíkovi) zavolal a roli mu nabídl. Když se to po Kadani rozkřiklo, dostával jsem z nejrůznějších stran varování. „Píďan a dramatická role? To ses úplně zbláznil!“ (někteří volili i expresivnější výrazivo). Píďan tady má totiž pověst baviče, kome­dianta, ba kašpara a málokdo si ho dovedl představit s vážnou tváří. Já, nezatížen jakoukoliv předchozí zkušeností, jsem mu prostě poslal scénář a pak už jen vyděšen k smrti z oněch (jistě dobře míněných) zvednutých, či na čelo si klepajících, prstů očekával první natáčecí den. Teď už jsem jen zvědav, zda jeho dramatik Švejra přesvědčí všechny ty, kteří si jej v této poloze neuměli představit (za mě dobrý).

„Movie stars“ – Petr Píďan Stehlík a Šimon Křivda

Ve filmu je řada dalších menších rolí, které ovšem mají pro vyznění příběhu naprosto zásadní význam. Jednou z nich je žena s kočárkem ze samotného závěru. „Tu může hrát jedině Zuzana Bartošová,“ dozvěděl jsem se v Kadani. Zuzana souhlasila a já se tetelil, jak to jde hladce. Kolem ženy s kočárkem pobíhá její malý syn (v originální předloze „kluk v modré pláštence“). Pro mě castingová noční můra. Kluk měl vypadat na 5 až 6 let se schopností spolupracovat – tedy předstírat určité situace. Udržet dětského herce na place a ještě ho dovést k tomu, aby udělal přibližně to, co předepisuje scénář, je podle mého soudu vrcholem režijního umění. Potřebovali jsme, aby neměl více než 120 centimetrů a byl alespoň trochu podobný Zuzaně Bartošové – jeho filmové mamince. Po tom, co jsem sám obešel pár dětských hřišť, jsem se z obav o svoji (zatím snad dobrou) pověst obrátil na pomoc profesionálů. Terezka Genserová nám doporučila Šimona Křivdu, prvňáčka ze školy Rudolfa Koblice.

Natáčecí den ženy s kočárkem a jejího syna se ale díky počasí začal odkládat a v době, kdy už to konečně vypadalo nadějně (těsně před Vánoci), musela Zuzana účast v projektu ze zdravotních důvodů odmítnout.

Postavu svérázného taxikáře ztvárnil filmový a televizní režisér Radovan Urban

Postavu jsem proto na poslední chvíli přeobsadil Zdeničkou Nyklíčkovou. Ta se sice role zhostila velmi dobře, nicméně vizáží působila úplně jinak, než Zuzana. Ve střižně jsme pak s hrůzou zjistili, že nám Šimon k nové mamin­ce vůbec nepasuje a patrně nám nikdo neuvěří, že je to její syn. To vedlo k dalšímu přeobsazení a přetáčení – tentokrát jsme za kočárek pro jistotu posta­vili skutečnou maminku Šimona – Markétu Křivdovou.

Za zmínku stojí ještě jedna postava – svérázný pražský taxikář. Zahrál si ho filmový a televizní režisér Radovan Urban po cestě do České televize, kde právě točí dokument. A přestože má ve filmu jen tři repliky, už za první okamžik, kdy se na plátně objevuje, by si zasloužil ocenění za vedlejší roli.

Natáčení s nečekaným (a nechtěným) sněhem

…a pro ne příliš velký úspěch ještě jednou bez sněhu.

O hereckém nadání nejmladšího protagonisty Šimona bude ještě řeč někdy příště…

Šimon v pauze iniciativně rozehřívá komparzisty (foto Petr Džambasov).


Neutekl ti některý díl povídání O cestě jednoho anděla z papíru na filmové plátno?

Fotografie Štěpán Malast
Více o filmu zde.

Sdílej s ostatními

« zpět
© 2009-2017 Roman Němec
Navštivte také: Připravovaný film O otci | IDEAS DESIGN | ČSFD | TIMELAPSE.ORG | VÝPRAVY S CESTOVATELI | I AM KRYŠPÍN | LEONA HRNKOVÁ | DOC. JUDR. MILAN KINDL, CSC. | ATELIÉR POBŘÍSLO