Roman Němec Roman Němec - filmo/videografie

Moje teorie renaivity

8. dubna 2010

Dostal jsem e-mail od jednoho známého (nebudu jmenovat), že prý jsem už dlouho nic chytrýho nenapsal. Myslel jsi tím Jaroslave, že uplynula dlouhá doba od mého posledního článku, nebo snad že moje poslední (ne-li všechny?!) články nebyly chytrý?

To jsou ta úskalí elektronické komunikace postrádající tu důležitou neverbální složku. A žádný rozchechtaný smajlíci to nezachrání. Co tím chtěl vlastně říct z takového vzkazu prostě nepoznáte. No tak či onak mi z toho vyplynulo, že mě někdo čte! To je docela fajn pocit. Tak jo Jardo, přiměl jsi mě sednout k počítači a psát. Tak tady to máš! Snad ti to bude dost chytrý.

V životě každého z nás se jistě vyskytuje řada lidí, které nemáme rádi. Pitomci, kteří nám znepříjemňují život, využívají nás, obtěžují, škodí. Dlouho jsem přemýšlel, jak je v tomto textu nazývat – „pitomec“ není přesné slovo, protože často nejsou hloupí. Pokud bych je nazýval „idioty“, urážel bych zase lidi skutečně trpící idiocií, tedy pacienty postižené mentální poruchou. Pak se samozřejmě nabízí několik vulgárních označení, která bych ovšem nerad nadužíval. Takže vyjděme z úvahy, že jsou jak osina v zadku, a říkejme jim třeba „osináči“.

Základem zdravého přežívání mezi osináči je podle mého názoru jejich segmentace. Abych si v nich udržel přehled a pořádek, rozdělil jsem si je do několika druhů:

Osináči hloupí (acanthias fatuus)
Jsou velmi otravní a neustále testují vaši trpělivost, v zásadě jsou ale neškodní. Nejlépe by se asi dali přirovnat k mouchám – obtěžují, ale nebodnou.

Osináči jedovatí (acanthias venenosus)
Nevynechají jedinou příležitost, jak vás shodit nebo ztrapnit, v zásadě jsou však rovněž neškodní. Na tuto skupinu si lze nachystat protijed. Jedná se totiž o poměrně nekreativní druh osináčů, jehož techniky se často opakují. Jsou tedy předvídatelní, což nám umožňuje předpřipravit si odpálkovací hlášky.

Osináči závislí (acanthias parasitus)
Sami vlastně ani nevědí, proč vás otravují. Vypěstovali si na tom závislost, které se nemohou zbavit.

Osináči saví (acanthias aulastomum)
Označovaní též jako pijavice. Většinu energie věnují úsilí vymyslet další způsob, jak vás využívat a vydírat.

Osináči mstiví (acanthias ultrix)
Ješitní osináči, kterým jste v minulosti patrně šlápli na kuří oko a jimi teď cloumá touha vám to vrátit i s úroky tím nejbrutálnějším způsobem. Často využívají pomluv, lží, generování a distribuci fám a další nechvalně známé praktiky.

Osináči zákeřní (acanthias sophisticus)
Obzvlášť nebezpečný druh osináče. Zprvu jsou těžko identifikovatelní, často velmi chytří. Jejich cílem je buď vylézt po vašich zádech a pak vás trýznit zvrchu, anebo vás, pokud se vyskytne příležitost, rovnou zlikvidovat z pozice, na které jsou. Operují výhradně za vašimi zády a většinou při tom využívají velký počet dalších lidí. Jejich strategie a taktika bývá promyšlena do posledního detailu jako při šachové partii.

Osináči zmutovaní (acanthias chiasmus)
Nepříjemná skupina poměrně nečitelných osináčů, kteří kombinují vlastnosti výše uvedených druhů.

Osináči putovní (acanthias demutare)
Podle situace přecházejí z jedné skupiny osináčů do druhé. Jsou nejhůře kontrolovatelní a vždy najdou způsob, jak vás znovu nepříjemně překvapit.

Všechny skupiny osináčů mají minimálně jeden společný rys. Pokud vám zavolají, tak v nejméně vhodný okamžik – když jste v restauraci, na příjemné schůzce s kamarády, v kině, divadle, na kole a vždycky mají něco hrozně důležitého a neodkladného.

Revoluci v boji s osináči nastartovali výrobci mobilních telefonů, kteří umožnili třídit kontakty v adresáři do skupin a každé skupině přiřadit jiné vyzvánění. Svoje osináče si tak můžete krásně roztřídit, a hned, jak telefon zazvoní, se podle zvuku zařídit. Od hlubokého nádechu a počítání do deseti než hovor přijmete (třeba si to rozmyslí) až po odmrštění přístroje na betonovou podlahu a jeho rituální rozdupání (v závislosti na počtu vašich osináčů poměrně nákladná metoda).

Přestože se může zdát, že na osináčích není nic pozitivního, opak je pravdou. Jejich přítomnost v našich životech je velmi důležitá. Posiluje totiž náš imunitní systém. Osináči jsou zkrátka takovým očkováním vakcíny kreténismu, které nám pomáhá přežít v našem společenském systému.

Nicméně myslím, že bychom neměli dovolit osináčům jakéhokoliv druhu, aby do našich životů příliš zasahovali. Čím víc se jich kolem mě vyskytuje, tím více si vážím opravdových přátel a kamarádů. To mě přivádí k myšlence: „Sakra Láďo, musíme konečně udělat nějakou tu jarní pařbu!“.

Nemůžu si pomoct, ale čím víc to slovo „osináč“ používám, tím víc mi přijde až idylicky milé. Pro závěrečnou chytrost jej proto opustím, protože se obávám, že by nevyzněla úplně přesně, jak by měla.

Jde o mojí teorii renaivity: „Zatímco před lety jsem si myslel, že se člověk chová jako zmrd jen pod vlivem vnějších okolností, dneska už vím, že to může být i proto, že prostě zmrdem je.“  

 

 

Nepřehlédni ani předchozí blog: Důvod se vždycky najde

Sdílej s ostatními

« zpět
© 2009-2017 Roman Němec
Navštivte také: Připravovaný film O otci | IDEAS DESIGN | ČSFD | TIMELAPSE.ORG | VÝPRAVY S CESTOVATELI | I AM KRYŠPÍN | LEONA HRNKOVÁ | DOC. JUDR. MILAN KINDL, CSC. | ATELIÉR POBŘÍSLO