Roman Němec Roman Němec - filmo/videografie

Mám nachytáno

10. prosince 2014

Po roce nucené přestávky jsem se vrátil s foťákem do Krušných hor pořizovat timelapsy. Objížděl jsem svoje oblíbená, ale i nová, zpravidla náhodně objevená, místa a s pokorou čekal, jestli příroda odehraje nějaké to spektakulární představení, jak to tady umí.

Snímání východu slunce na Fichtelbergu (23.11.2014)

Na rozdíl od doby, kdy jsem s touhle loveckou posedlostí před více než dvěma roky začal, jsem tentokrát zvolil jinou taktiku. Zatímco dříve jsem měl vytipovány cíle vhodné pro tu kterou denní dobu a v podstatě náhodně jsem je objížděl a doufal, že se něco stane, letos jsem vyjížděl ve větším předstihu prakticky naslepo a podle výšky mraků stoupal po těch našich svazích od nejnižších až po Klínovec. Umožnilo mi to mimo jiné najít hraniční pásma nízké oblačnosti a nasnímat tak třeba Kovářskou utopenou v kotli větrem čeřené mlhy, jako by ji sám ďábel chtěl uvařit. Tahle taktika se celkem osvědčila, ale stoprocentně také nezafungovala. Byly dny, kdy mraky měnily svoji výšku tak rychle, že jsem nestačil stavět stativ. Mnohdy než jsem postavil slider a upevnil foťák, už nebylo vidět na krok a mně nezbylo, než všechno zase sbalit a jet dál. Často jsem boj s časem nevyhrál a když konečně dorazil na zajímavé místo, byla už tma.

Odpoledne hodně pomáhají webkamery, prostřednictvím kterých je možné nahlížet na klíčová místa a zkusit odhadnout, jak se situace bude vyvíjet. Ráno je ale výjezd čistou sázkou do loterie, protože dvě hodiny před rozbřeskem kamery nesnímají nic jiného, než černočernou tmu.

Postprodukce je zdlouhavá, aspoň se dá ale zatopit.

Timelapse je záludný i v tom, že prakticky nikdy člověk nedostane, pro co si jede. Nějaké plánování, kreativní koncepty a já něvím co ještě, to tady prostě nefunguje. Když jsem se jednou vracel z ranního focení, narazil jsem u Volyně na scenérii, kdy kopec jak namalovaný naivním malířem obtékaly proudy mlhy, zakrývaly rušivé průmyslové pozadí a udělaly tak z jindy obyčejného místa místo pozoruhodné. Slunce už ale bylo vysoko, já ho tady chtěl vidět vycházet. Uložil jsem si do navigace souřadnici a pak se sem den co den celý měsíc vracel před svítáním. Už nikdy nebyla mlha v této výšce a výjev se neopakoval.

Za Volyní 2. listopadu 2014. Pozdě.

Na druhou stranu občas je člověk za svoji vytrvalost odměněn tím, že dostane něco, co si ani neuměl představit. Ve výsledku zjistíte, že konečné video je z větší části dílem pánaboha a zbytek je jen o technické postprodukční zručnosti.

Dílo vyšší moci nad kostelíkem v Kalku (17.11.2014).

Mám rád timelapsy, které v jediném záběru ukazují vývoj, který divák nepředpokládal. To, že plavou mraky nad kopcem, je fajn, ale když namíříte foťák po paměti kamsi do mlhy, kromě pár šutrů v popředí není vidět nic a najednou mlha klesne a jako otevřením opony se zjeví scenérie zalitá sluncem, to je nářez (letos se mi to povedlo dvakrát, těšte se). Samozřejmě zachytit něco takového je opět náhoda a člověk musí být ochoten podstoupit riziko, že to nevyjde a přiveze na kartě jen osmset bílých fotek mlhy. Ostatně ochota riskovat je asi základní předpoklad timelapsování. Když totiž spustíte záznam sekvence a snímané dění se nevyvíjí úplně podle vašeho scénáře, zatímco opačným směrem se začínají probarvovat mraky, je velké dilema, zda rozdělaný záběr ukončit a celé to otočit, nebo to nechat běžet a doufat, že se to ještě vyvrbí. To pak jeden lituje, že není dva. Statisticky: vytrvat se vyplatí ;-)

Takhle úhledné mraky byly letos na podzim vzácné. Zrcadlí se ve Volárenském rybníku 8.11.2014.

Video sleduj v HD na YouTube nebo Vimeo.

Moje starší timelapsy:

Moje starší články o timelapsech:

Sdílej s ostatními

« zpět
© 2009-2017 Roman Němec
Navštivte také: Připravovaný film O otci | IDEAS DESIGN | ČSFD | TIMELAPSE.ORG | VÝPRAVY S CESTOVATELI | I AM KRYŠPÍN | LEONA HRNKOVÁ | DOC. JUDR. MILAN KINDL, CSC. | ATELIÉR POBŘÍSLO